Pagina:Bacigalô.Prose.rimæ.1891.pdf/205


12
Sta chì, sentindo quarchedun parlâ,
Ghe ven sübito a pelle de galinn-a,
A se ferma ìn sce l'atto de giasciâ,
Dando intorno ûnn'êuggiâ co-a bocca pinn-a,
E vedendo o Loritto a caccia ûn sbraggio:
«O Madonna, Segnô, gh'è ûn pappagaggio!»

13
A no sà comme fâ... a vorriæ piggiâlo,
Ma tant'è a no s'azzarda e a no se sente;
Pe a puïa che o scappe a no vorriæ lasciâlo
Pe andâ zû in casa e fâ vegnî da gente,
E in te questa inçertezza, a giascia, a crïa,
A s'ingorfa, a s'accosta, a se retïa.

14
O povëo Loro, o stava lì imbessïo
Desfigûando sta serva invexendâ,
Che invece d'accostâse a dâghe o dîo
A corriva in ça e in là tûtta sciätâ,
E o no poiva capî comme ûnn-a figgia,
Quando a vedde ûn öxello a no se-o piggia.

15
E o çercava de dâghe da capî
Con locciâghe da testa e sbatte de äe,
Che o l'ëa paxe, e affiggiuôu comme ûn sisî
E façile a acciappâ ciû che no päe,
E scibben che o l'avesse do volûmme,
A groscezza a l'ëa poi, tûtta in te ciûmme.